ČSN ISO 6943 (621437)

Kategorie - ähnliche Normen:

Rubber

Die Annotation des Normtextes ČSN ISO 6943 (621437):

Tento dokument specifikuje metodu pro stanovení odolnosti pryží vůči únavě při opakované deformaci v tahu, přičemž velikost zkušebního tělesa a frekvence cyklů protahování jsou takové, že dochází k malému nebo nedochází k žádnému zvýšení teploty. Za těchto podmínek je porušení výsledkem růstu trhliny, která nakonec vede k roztržení zkušebního tělesa.

Metoda je vyhrazena jen pro zkoušky při opakované deformaci, kdy je zkušební těleso po část každého cyklu uvolněno na nulovou deformaci. Obdobné únavové procesy se mohou objevit při opakovaných deformacích, u kterých nedochází k uvolnění při nulovém napětí a také u některých pryží při statické deformaci, avšak tento dokument se na tyto podmínky nevztahuje.

Předpokládá se, že tato metoda je vhodná pro pryže, které mají minimálně po dobu trvání cyklu relativně stabilní napěťově-deformační vlastnosti a které nevykazují nepřiměřené měknutí vlivem napětí, případně trvalou deformaci nebo vysoce viskózní chování. Materiály, které nesplňují tato kritéria, mohou představovat značné obtíže z pohledu experimentu i interpretace. Například u pryží, které během únavové zkoušky vykazují velkou trvalou deformaci, bude zkušební deformace nesprávně definovaná a únavová životnost se pravděpodobně bude výrazně lišit za podmínek konstantního maximálního zatížení a konstantních maximálních prodloužení; to jak by měly být výsledky pro takový druh pryže interpretovány nebo porovnány s výsledky u jiných pryží nebylo v základním výzkumu stanoveno. Jako obecný návod se uvádí, že pryž, pro kterou je trvalá deformace (stanovená podle bodů 9.5 a 10.2) vyšší než 10 %, pravděpodobně spadá do této kategorie. Z tohoto důvodu se tato metoda nepovažuje za vhodnou pro většinu termoplastických elastomerů.

Podobné úvahy platí i o dalších změnách elastického chování během zkoušky.

Tato únavová zkouška je odlišná od zkoušek s flexometrem, popsaných v různých částech ISO 4666, při nichž dochází k únavovému porušení při současném působení napětí a teploty.

Výhody oproti zkoušce De Mattia (Stanovení odolnosti proti vzniku a šíření trhlin při ohybu) v ISO 132:

• - výsledkem zkoušky jsou kvantitativní výsledky, které nezávisí na interpretaci pracovníka a které mohou být zaznamenány automaticky;
• - počáteční deformace je jasně definovaná a lze ji snadno měnit podle různých aplikací.

Ve snaze vztáhnout výsledky standardizované zkoušky na provozní charakteristiky je nutná velká opatrnost, protože srovnatelná odolnost vůči únavě se u různých vulkanizátů může lišit podle použitých podmínek zkoušky a podle toho, s čím se výsledky zkoušek srovnávají. Pokyny pro výběr zkušebních podmínek a interpretaci výsledků jsou uvedeny v příloze A